Země původu: USA
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 10 - 14 roků
Původní využití: Psí zápasy, boj s býky
Využití dnes: Hlídací pes, Služební pes, Společenský pes
Kluby v ČR: www.ikclub.cz/plemena/
VARIETY PLEMENE AMERICKÝ STAFORDŠÍRSKÝ TERIÉR
U tohoto plemene se nevyskytují různorodé variety.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Toto plemeno se v počátcích svého formování v mnohém nelišilo od britského stafordšírského bulteriéra, který byl v Anglii hojně používán při zvířecích zápasech. Boj zvířat mezi sebou fascinoval mnohé lidi již od nepaměti a na základě historických záznamů je zřejmé, že v polovině 18. století byly v Anglii velmi populární zápasy psů nejen mezi sebou, ale také s o poznání většími zvířaty, s býky a medvědy. Stafordšírský bulteriér se ukázal v těchto bojích jako velmi schopný. Koncem 18. století a během prvních tří desetiletí století následujícího zažívaly psí zápasy v Anglii doslova zlaté časy.
V roce 1835 se ale okolnosti změnily, když anglický parlament uzákonil zákaz zápasů zvířat. To ovšem neznamenalo naprostý konec psích zápasů v zemi, začaly se pořádat ilegálně. V USA byly psí zápasy oficiálně zakázány až v roce 1900, což poskytovalo pořadatelům zápasů a sázkařům volný prostor pro jejich aktivní působení. Imigranti, kteří přicházeli z Anglie, si sem sebou přiváželi mezi svými psy rovněž zástupce bulteriéra. Na americké půdě byl v této době vyšlechtěn americký stafordšírský teriér, který je celkově mohutnější a větší než bulteriér. Mezi jeho předky patří staroanglický teriér a anglický buldok.
Jako samostatné plemeno byl americký stafordšírský teriér registrován pod názvem Staffordshire Terrier americkým chovatelským klubem již v roce 1936, přesto panovaly následující léta určité nejasnosti, neboť někteří psi tohoto plemene byli v plemenné knize i po registraci vedeni stále pod názvem American Bull Terriers. V roce 1972 bylo plemeno přejmenováno na American Staffordshire Terrier a zároveň byl jasně specifikován a ukotven jeho standard.
POVAHA
Při správném vedení je americký stafordšírský teriér nesmírně oddaným a spolehlivým společníkem, jenž věrně miluje celou svou rodinu a dokáže ji i účinně a s nasazením života chránit. Vyrovnaný pes tohoto plemene je pověstný svým vřelým vztahem k dětem, děti se k němu musí ovšem chovat s respektem a neprovokovat ho, při kontaktu s velmi malými dětmi by měla být vždy přítomna dospělá osoba, kterou pes poslouchá. Americký stafordšírský teriér rozhodně nezapře, že mu v žilách koluje živá a divoká teriéří krev. Jedná se proto o odvážného a houževnatého psa, jenž dokáže být ve svém jednání dosti urputný a tvrdohlavý.
POHYB
Americký stafordšírský teriér je velmi aktivní a energický pes, jenž vyžaduje dostatek pohybové aktivity. Není zcela nezbytné chovat amerického staforda v domě s rozsáhlou zahradou. Za předpokladu, že mu bude poskytnut náležitý prostor a vyžití v podobě dostatečně dlouhých procházek, her a sportovních aktivit, může vést americký stafordšírský teriér spokojený život i v bytě, kde je navíc v těsné blízkosti se svou rodinou, což mu velmi vyhovuje. Je třeba pamatovat na to, že tento pes disponuje obrovskou fyzickou silou a jeho čelisti dokážou v případě potyčky zasadit fatální úder. U některých zástupců amerického stafordšírkého teriéra může být problematický jejich vztah k ostatním zvířatům. Tato problematika je v poslední době častým tématem vzrušených diskuzí příznivců i odpůrců tohoto plemene.
PÉČE
Americký stafordšírský teriér musí být veden velice důsledně a přitom citlivě. Hodí se zásadně do rukou zkušeného chovatele, který má dostatek času a trpělivosti na jeho výchovu. Maximální péči je třeba u tohoto plemene věnovat především oblasti správné výchovy ve vztahu k ostatním zvířatům. Špatně vychovaní a zanedbávaní jedinci mohou vykazovat sklony k agresivnímu jednání a ohrožovat psy a v krajním případě dokonce i osoby ve svém okolí. Proto je nezbytné již od útlého věku důkladně předcházet jakýmkoliv náznakům agresivity a pracovat intenzivně na tom, aby byl pes tohoto plemene naprosto zvyklý na jiná zvířata, plně je respektoval a neměl tendence na ně útočit.
Krátká srst amerického stafordšírského teriéra nevyžaduje žádnou zvláštní péči kromě kartáčování v pravidelných časových intervalech.
ZAJÍMAVOSTI
V sousedním Německu je chov amerického stafordšírského teriéra, stejně jako řady dalších plemen, která byla v minulosti používána jako bojová, zakázán. Zahrnuti do tohoto zákazu jsou i kříženci těchto plemen a původní znění zákona postihuje nejen chov, ale také vstup těchto psů na území SRN. V platnosti je ovšem výjimka ze zákona, která umožňuje setrvání cestujících se psy, kterých se zákaz chovu týká, na území Německa po dobu čtyř týdnů. Zvláštní pravidla se týkají také služebních a asistenčních psů. K radikálním omezením v Německu došlo po několika incidentech, při kterých napadení psem skončilo úmrtím napadené osoby. Nejznámějším případem, jenž vyburcoval veřejnost a vyvolal takřka hysterii, bylo úmrtí šestiletého chlapce v Hamburku v roce 2000. Určitá omezující opatření a zákazy platí i v mnoha dalších zemích, netýkají se ale přímo a jmenovitě amerického stafordšírského teriéra. Ve Švédsku je postihován chov jakýchkoliv agresivních psů, v Belgii existuje speciální registr plemen, která byla označena jako potenciálně nebezpečná.
VÝŽIVA
Toto mohutné plemeno vyžaduje adekvátní výživu nejen ve štěněčím věku, kdy je třeba zajistit jeho velkým kostem a svalům všechny potřebné živiny pro správný a přiměřeně rychlý růst a vývoj. Nejjednodušší a zřejmě nejjistější možností, jak dodat stafordovi odpovídající krmnou dávku, je koupě některého z kvalitních superprémiových krmiv s vysokým obsahem masa, které jsou na trhu dostupné. Na krmení se rozhodně nevyplatí šetřit, neboť je v sázce zdraví a potažmo život psa. Podezřele levných krmiv od pochybných značek je na místě se vyvarovat. Doma připravovaná strava představuje pro psa velmi chutnou alternativu, je ovšem velice nákladná z hlediska času na přípravu a dost velký oříšek zároveň představuje docílení její správné skladby, potřebné pro optimální výživu psa. Někteří chovatelé kombinují doma připravenou stravu s kupovanými granulemi, to ovšem vyžaduje značnou obezřetnost a jemné a plynulé přechody mezi jednotlivými typy stravy. Vhodné je se o potravě pro psa poradit hned od počátku s dobrým veterinárním lékařem, který poskytne cenné informace i tipy. Americký stafordšírský teriér by neměl být nikdy překrmován.
ZDRAVÍ
Průměrná délka života: 14 let. Americký stafordšírský teriér, jenž má velmi silné kosti a statnou tělesnou konstituci, může trpět na dysplazii kyčelního kloubu. Mezi další u tohoto plemene v četnější míře zaznamenané choroby patří onemocnění močové soustavy (ledvin a močových cest), srdeční problémy, oční onemocnění (entropium, kdy je kraj očního víčka vyvrácený; šedý zákal), alergické reakce na některé druhy krmiv, kožní choroby, vrozené problémy v obličejové oblasti (rozštěp patra, pysku).
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Do chovu nejsou zahrnuti psi s výraznými exteriérovými vadami (předkus či podkus, ocas nesprávné délky či vadného držení, nesprávné zbarvení čenichu, růžová víčka a příliš světlá barva očí), vyloučeni jsou psi, kteří vykazují závažné vady chování (agresivita, nadměrná bojácnost).
MOŽNÁ ZÁMĚNA
• Stafordšírský bulterier
Stafordšírský bulteriér je celkově výrazně menší než americký stafordšírský teriér, i při podstatně nižší výšce a hmotnosti je ale stejně jako americký staford velice statný a mohutný.
• Americký pitbulteriér
Americký pitbulteriér je vzhledově s americkým stafordšírským teriérem snadno zaměnitelný. Je však o něco vyšší a má větší hmotnost, čenich může být v jakémkoli zbarvení. Americký stafordšírský teriér má oproti němu o něco širší postavu, takže působí o něco mohutnějším dojmem, čenich je vždy černý. Pitbulteriér je v určitých zemích zakázán kvůli několika případům, při nichž došlo ke konfliktnímu a agresivnímu chování vůči ostatním psům a někdy i lidem. Obecně je dominantnější ve vztahu k ostatním psům než americký stafordšírský teriér.
OFICIÁLNÍ STANDARD amerického stafordšírského teriéra
Celkový dojem: Americký stafordšírský teriér by měl na svou velikost působit dojmem velké síly, dobře stavěného psa, svalnatého, ale mrštného a půvabného, živě vnímavého ke svému okolí. Měl by být podsaditý, ne dlouhonohý nebo dravý v těle. Jeho odvaha je příslovečná.
Hlava: Středně dlouhá, hluboká, široká lebka, velmi výrazné lícní svaly, zřetelný stop; a uši jsou nasazeny vysoko.
Uši – Kupírované nebo nekupírované, preferováno to druhé. Nekupírované uši by měly být krátké a držené růžové nebo napůl vztyčené. Plný drop bude penalizován.
Oči: Tmavé a kulaté, nízko v lebce a posazené daleko od sebe. Žádná růžová víčka.
Tlama: Středně dlouhá, na horní straně zaoblená, pod očima prudce spadající. Čelisti dobře ohraničené. Spodní čelist musí být silná a mít kousavou sílu. Pysky jsou zavřené a rovnoměrné, bez uvolnění.
Horní zuby se těsně setkávají vně dolních zubů vpředu.
Nos je určitě černý.
Krk: Těžký, mírně klenutý, zužující se od ramen k zadní části lebky.
Žádná povolená kůže. Střední délka. Plece: Silné a svalnaté, s čepelemi širokými a šikmými. Hřbet: Poměrně krátký. Mírně svažný od kohoutku k zádi s mírným krátkým sklonem od zádě ke kořeni ocasu. Bedra mírně vsazená.
Trup: Dobře klenutá žebra, hluboko vzadu. Všechna žebra jsou těsně u sebe. Hrudní končetiny jsou nasazeny poměrně široce od sebe, aby umožňovaly vývoj hrudníku. Hrudník hluboký a široký.
Ocas: Krátký ve srovnání s velikostí, nízko nasazený, zužující se do jemné špičky; není zvlněný ani držený přes záda. Není v doku.
Končetiny: Přední končetiny mají být rovné, velké nebo kulaté kosti, nadprstí vzpřímené. Žádný náznak ohybu vpředu. Pánevní končetiny dobře osvalené, hlezna spuštěná, nevybočená ani dovnitř ani ven. Tlapky střední velikosti, dobře klenuté a kompaktní. Chůze musí být pružná, ale bez náklonu nebo kroku.
Srst: Krátká, přiléhavá, tuhá na dotek a lesklá. Barva: Jakákoli barva, jednobarevná, částečná nebo skvrnitá je přípustná, ale celá bílá, více než 80 procent bílá, černá s pálením a játra nesmí být podporována. Velikost: Výška a hmotnost by měly být v poměru. Za vhodnější je třeba považovat výšku asi 18 až 19 palců v kohoutku u samce a 17 až 18 palců u samice. (psi: 47 cm tolerance: +1 cm, -1 cm
fenky: 44,5 cm tolerance: +1,5 cm, -1,5 cm)
Vady: Vady, které mají být penalizovány, jsou: Dudleyho nos, světlé nebo růžové oči, příliš dlouhý ocas nebo špatně nesený, podkus nebo předkus tlamy.
Schváleno 10. června 1936 – USA – AKC
BARVA SRSTI AST
IKC akceptuje všechny barvy a jejich kombinace. Zakazuje pouze párování Merle x Merle a Merle x bílá.
