– aneb jak snadno ublížit slovem
Dnes bych chtěla psát o respektu, empatii a skutečné hodnotě chovu psů.
Ve světě kynologie se stále častěji setkáváme s brutálním a bezmyšlenkovitým obviňováním jiných chovatelů z toho, že jsou „pseudochovatelé”. Stačí jiný úhel pohledu, nepatření k určité organizaci nebo prostě odlišná filozofie práce se psy – a už padne toto jedno slovo, které má ublížit, vyloučit, ponížit. Ale co vlastně tento výrok znamená? A kdo má morální právo jej vyslovit?
Bohužel v praxi nejtvrději soudí často ne ti, kteří sami reprezentují nejvyšší standardy, ale ti, kteří se domnívají, že jejich příslušnost k jedné „jediné správné“ organizaci ZKwP/FCI jim dává výlučné právo na pravdu a právo soudit ostatní. To však není kynologie – to je pýcha. Není to péče o dobro plemene – je to potřeba dominance. Takoví lidé se sami stávají „pseudoprofesionály“ – ale ne chovateli, nýbrž lidmi. Pseudopochopnými, pseudomorálními, pseudospravedlivými.
Mezitím si každý chovatel – bez ohledu na to, zda působí pod logem FCI, CAI, WDF ,FCE, UCI nebo jiné organizace – zaslouží respekt. Odpovědný chov nevzniká z loga na rodokmenu, ale z vědomostí, srdce a oddanosti. Skutečný chovatel je ten, kdo zná své psy, pečuje o jejich duševní a fyzické zdraví, respektuje kupující a nerozmnožuje zvířata bezmyšlenkovitě. A to lze dělat v jakékoli struktuře.
Na rozdíl od toho, co by si přáli někteří kynologičtí puristé, pes nezná význam zkratek „FCI”, „ZKwP”, „ZHPR“, „FCE” ,“WDF “ nebo „IKC z.s.“,“Elite Dog club z.s“.Psovi je jedno, jakou značku má jeho rodokmen – důležité je, jak byl vychován, jaký je to zvíře a jak s ním lidé zacházejí. Rodokmen neztrácí na hodnotě jen proto, že neprochází kancelářemi konkrétní federace. Genetika, zdraví, temperament – to jsou skutečné základy plemene. Logo? To je jen administrativa.
Boj proti neetickému chovu je důležitý – ale skutečný boj nespočívá v házení urážek. Spočívá v osvětě, spolupráci, dávání dobrého příkladu. V zvyšování úrovně, ne v pošlapávání druhých. Nazývat druhé „pseudomilovníky“ jen proto, že patří k jiné asociaci, neukazuje sílu, ale slabost – slabost charakteru, nedostatek empatie, nedostatek porozumění pro složitost světa kynologie.
Proto apeluji: než někoho nazvete „pseudochov“, podívejte se nejprve na sebe. Zeptejte se sami sebe – jsou vaši psi šťastní? Cítí se vaši zákazníci dobře postaráni? Podporujete ostatní, nebo je ničíte? Protože být chovatelem není jen otázka papírů – je to otázka lidskosti.
Možná právě tam, kde se vysmíváte, je více srdce než ve vašich rodokmenech.
Možná ti, které nazýváte „pseudochovateli“, krmí lépe, milují silněji a znají své psy lépe než vy.
Takže než někoho předem označíte za „horšího“ – co vidí váš pes, když se vám dívá do očí?
Něžnost? Porozumění? Pokoru?
Nebo jen papíry a hrdost na logo?
Skutečná velikost chovatele nespočívá v příslušnosti, ale v lidské třídě.
A třída není to, co křičíte ve skupině. Je to to, co zanecháváte v druhém člověku a v každém psovi, kterého jste vychovali.